Implantace titanového šroubu BAHA – Eva

6.10.2009 – příjem do FN Motol
V úterý jsme se Zuzkou vyrazily na dlouhou cestu z Brna do Prahy. Čekal nás totiž příjem na ORL odd. v pražské nemocnici Motol. Obě jsme se těšily, že už se konečně dočkáme slíbeného sluchadla, na které jsme čekaly cca 10 let.
Na druhou stranu jsme měly i strach z operace, ať už z celkové anestezie (narkózy) tak z toho, že budeme mít „provrtanou hlavu“ či z toho,  že budeme mít prakticky celý život šroub v hlavě.
Na příjem jsme přijely během dopoledne, takže na pokoji jsme byly zabydleny před obědem. Měly jsme i to štěstí, že jsme byly spolu na pokoji ještě s jednou sympatickou paní. Na odd. nás přijímala milá mladá doktorka a já jsem ještě podstoupila audio vyšetření. Zuzka to ten den nestihla, tak si to odbyla příští den.
Po docela chutném obědě jsme měly chvilku volno. Pak si nás přišly obhlídnout dvě anestezioložky a třetí anesteziolog se měl na nás podívat příští den. Ale nakonec nás viděl až na sále..:-).
Abychom se odpoledne nenudily, tak nás přijela navštívit další slečna s TCS, Romana, která pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici na Bulovce. Příjemně jsme si popovídaly u kafíčka a čaje v nemocničním bufetu.
Na závěr dne nás milá sestřička „částečně“ oholila vlasy v místech, kde bude sluchadlo BAHA. Na noc jsme dostaly uklidňující prášek na spaní, abychom nebyly nervózní…

7.10.2009 – operační den
Ranní budíček, asi jako v každé jiné nemocnici, byl v 6 hodin. Po ranní hygieně jsme si oblíkly pohledné punčošky a dostaly píchaneček do ramene prosti srážlivosti krve.
Jako první na sál měla jít Zuzka, a to kolem 10 hodiny. Měla ale štěstí, že tak dlouho čekat nemusela a už v 8 hodin dostala včeličku do zadečku a poté ji fešný zřízenec odvezl. A já? Já jen čekala a čekala… Původně se Zuzka měla vrátit do 2 hodin, ale nakonec to protáhla a přijela v 11 hodin. Mne si hned neodvezli, protože se čekalo na sterilizaci použitých nástrojů. Moje chvíle tedy přišla těsně po poledni.  Taktéž jsem dostala včeličku a za chvíli si mne odvezl stejný zřízenec. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli si mám oddechnout, že už bude konec nebo jestli se mám bát.
Cesta na sál byla předlouhá… projížděli jsme různými odděleními, mj. i přes kardiochirurgii, to už jsem začínala cítit úzkost nebo něco podobného. Nakonec jsme zastavili před ambulancí, která byla provizorně předělaná na malý ušní sálek.
Hned po příjezdu mi oznámili, že mne nebudou uspávat, aby mne nemuseli intubovat. Bylo mi jasné, že měli asi u Zuzky problémy. Ono celkově u pacientů s TCS a rozštěpů patra je to problém. Místo celkové anestezie jsem podstoupila tzv. sedací anestezii (analgosedaci). No představovala jsem si, že budu asi sedět..:-D. Ale naštěstí jsem klidně ležela. Napíchli mi infuzi, připojili na EKG a tlak. Do žíly jsem dostala jakousi injekci, která způsobila, že jsem napůl spala, ale napůl jsem byla vzhůru. Pro představu jsem se cítila, jako děsně opilá…:D  Kolem obličeje jsem byla zahalená, takže jsem měla přítmí. Občas jsem se probudila, když jsem slyšela vrtačku, ale jinak mi bylo vcelku jedno, že do mě řežou nebo vrtají :-D. Operaci provedl pan As.MUDr. Skřivan, CSc.
10_10_2009

Na fotce vidíte, jak to vypadá 3 dny po operaci. Bílé kolečko se cca po měsíci sejmulo. A cca po 2 měsících od operace se nasadilo vlastní sluchadlo BAHA na implantovaný šroub.

Na pokoj jsem se dostala asi po 2 hodinách. Ihned mi nabídli něco na jídlo, ale neměla jsem chuť. Večeři jsem taky nejedla, protože mi nebylo dobře. Večer jsem si vyžádala o injekci proti bolesti, protože se to dostávalo k sobě.

8.10.2009
Obě jsme čekaly, že nám bude dnes hej, a ono nikoliv. Mne bylo od rána zle, že jsem musela dostat něco proti zvracení a 2 kapačky (roztok glukosy). Odpoledne už nám bylo líp, ale přece jen žádná sláva. Já jsem byla ráda, že jsem mohla pospávat. Zuzka se prý začala i nudit…:-D.

9.10.2009 – propuštění domů
Po probuzení jsme šly na převaz a dostaly jsme skvělou zprávu, že můžeme jet domů… Zuzka to měla vychytaný, protože dnes měl přijet táta na návštěvu, takže si ji rovnou vzal domů:-). Já „letěla“ na Florenc, abych chytla nějakou jízdenku směr Brno. Naštěstí bylo volné místo ve žlutým v 11 hodin.
Cesta do Brna byla drkotající, a proto mi to začalo bolet. no nic příjemného. Ale přežila jsem to. Domů jsem dorazila odpoledne. Celej víkend před sebou jsem měla na rekovalescenci, protože v pondělí už mě čekala škola…

30.12.2009 – nasazení sluchadla BAHA
Den před koncem tohoto roku jsem se konečně dočkala ono vysněného sluchadla BAHA. První nasazení nebylo moc příjemné, ale zvuk po zapnutí byl zvláštní. Takový živější. Nejvíce jsem to pocítila na rušné ulici, kde jezdily auta. Nebyla jsem zvyklá na takový „hluk“.
Po pár dnech jsem si na nové sluchadlo BAHA rychle zvykla. Zejména na ten pocit „lehkosti“ bez čelenky, drátku a nepraktické krabičky.  Pár dní také trvalo, než jsem se naučila lehce nasadit sluchadlo, ale od té doby už jsem pak se sluchadlem problém neměla. 

Praktické informace a zkušenosti o sluchadle BAHA si můžete přečíst v uživatelské příručce

Next Post:
Previous Post:
This article was written by

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *